O knize: 1980 / Babička Nadja celé ty dny vybíhala na dálnici a hodiny stála v ostrém větru a čekala na to auto objevit se. Ale auta jezdila a odjížděla, projely tisíce aut a to hlavní, ve kterém měl Péťa přijet, tam nakonec nebylo, jednoho rána, když byla babička zase shromážděná na dálnici a horlivě hledala palčáky kotě zase někam odtáhlo, dědeček Erofey Kuzmich řekl: "Posaďte se!" Cože, chceš se nastydnout? Až přijde, tak přijde. Není třeba běhat tam a zpět. Ne mladá. A babička poslechla, posadila se, začala si rozepínat kožíšek, a jakmile se rozbalila a sundala si chlupatý šátek, na cestě vedoucí k jejich domu, mezi sněhobílými závějemi. objevil se v černém kabátě přepásaném páskem s lesklou sponou a v černé, neobvykle světlé čepici. V jedné ruce nesl kufr a druhou si neustále osahával uši, pravděpodobně je chtěl chránit před větrem..